Legolas Ligy 2007

Trofej, o níž bude nyní řeč, vznikla jako protiváha Princ of Wales Trophy v roce 1968.

Jejím vítězem se stával nejlepší tým Západní divize, tj. divize sestavené z nových klubů NHL. Od sezóny 74-75 vznikla pak Clarence S. Campbell Conference (od ročníku 93-94 přejmenovaná na Western Conference) a tak se vítězem trofeje stával vítěz základní soutěže v této konferenci.

Podobně jako Princ of Wales Trophy došlo i u Campbell Bowl ke změně stanov v ročníku 81-82. Od té doby se vítězem stává nejlepší tým konference v play off, tedy také jeden z finalistů Stanley Cupu.

Prince of Wales Trophy

Prince of Wales Trophy je nejstarší kolektivní trofejí NHL. Je dodnes populární a vysoce ceněná. Tuto trofej věnoval NHL v roce 1924 britský následník trůnu, princ Waleský, a jejím držitelem se stával klub, který se probojoval do finále jiné slavné trofeje - Stanley Cupu.

Poté, co se Stanley Cup stal výlučnou záležitostí NHL a kdy se soutěž rozdělila do dvou divizí, byl vítězem Prince of Wales Trophy vítěz Americké divize NHL. Po deseti sezónách se NHL vrátila k jediné divizi a tak se celkem pochopitelně stával držitelem trofeje nejlepší tým ligového ročníku. S tímto statutem vydržela trofej až do roku 1967, kdy se po rozšíření NHL na dvanáct týmů soutěžní pole opět rozdělilo na dvě divize a na plášť Prince of Wales Trophy bylo v roce 1968 poprvé vyryto jméno nejlepšího klubu Východní divize, tedy divize původních účastníků.

Od ročníku 1974-75 se NHL, už osmnáctičlenná, rozdělila na divize čtyři, umístěné ve dvou konferencích. Jednou z nich byla Prince of Wales Conference a nejlepší tým konference v ligových bojích se pak stával i vítězem trofeje. Od roku 1981 se vítězem trofeje stává nejlepší tým konference v play off, tedy vlastně finalista Stanley Cupu. K zatím poslední změně statutu trofeje došlo před sezónou 1993-94, kdy byla Prince of Wales Conference přejmenována na Eastern Conference a finalista Stanleyova poháru z 'východu' se tak stává majitelem zmíněné trofeje. V jednasedmdesátileté historii trofeje jsou jejími nejčastějšími vítězi hráči Montrealu Canadiens, jejichž jméno je na listině vítězů napsáno celkem čtyřiadvacetkrát.

Bill Masterton Memorial Trophy

Podobně jako umrtí Georgese Veziny vedlo ke vzniku Vezina Trophy, tak smrt hokejového útočníka Williama Mastertona dala příčinu vzniku trofeje, jež nese jeho jméno. Bill Masterton Memorial Trophy však vznikla na počest první oběti profesionálního hokeje. Pro NHL ji věnovala asociace novinářů, podle jejíhož rozhodnutí se také každoročně uděluje hráči, který spojuje své mistrovství s příkladnou oddaností a věrností hokeji. Přitom se nejprve vybírají kandidáti z každého týmu, z nich pak vzejdou tři finalisté.

Bill Masterton, který před pětatřiceti lety oblékal dres týmu Minnesota North Stars, zemřel přímo na následky zranění způsobeného při utkání s Oaklandem 13. ledna 1968. Po této tragédii se v celé NHL zvedla vlna odporu proti přehnané tvrdosti ve hře a jedním z výsledků zvýšené aktivity na tomto poli bylo i založení této trofeje. Následkem toho se i v NHL začalo masově šířit nošení ochranných přileb.

Držitel trofeje si však neodnáší žádnou prémii. Ta pouze na jeho doporučení končí v některém ze sportovně rehabilitačních zařízení spravovaných 'nadací Billa Mastertona'. Zajímavý je rovněž výběr vítězů trofeje. V prvních letech získávali cenu spíše 'dělníci ledu' nebo 'zneuznané hvězdy'. Dnes je cena udělována zpravidla hráčům, kteří prošli těžkými životními zkouškami nebo prokázali velkou vytrvalost.

Conn Smythe Trophy

K uctění zásluh svého bývalého kouče, manažera, prezidenta a spolumajitele věnoval v roce 1964 klub Toronto Maple Leafs trofej nazvanou jménem svého velikána.

Trofej se stala jakousi obdobou Hart Trophy, ale nejužitečnější hráč je v ní hodnocen jen na základě výkonů v play off.

O udělení této trofeje rozhodují reportéři NHL, kteří cenu předávají ihned po ukončení posledního finálového zápasu Stanley Cupu.

Hart Memorial Trophy

Hart Trophy je nejstarší individuální trofejí NHL. Soutěži ji věnoval již v roce 1923 David Hart, otec později slavného kouče a manažera Montrealu Canadiens - Cecila Harta. Trofej je určena pro nejužitečnějšího hráče ligy. Každý tým má právo nominovat ze svého středu jednoho hráče a rozhlasoví, později televizní reportéři dávají těmto nominovaným své hlasy.

Ve více než sedmdesátileté historii soutěže je absolutně nejúspěšnějším hráčem Wayne Gretzky, devítinásobný držitel trofeje. Po něm pak následuje Gordie Howe se šesti trofejemi. Hart Trophy je od roku 1960 nastálo umístěna v Hockey Hall of Fame. Od té doby se tedy bojuje vlastně o kopii Hart Trophy a proto i název Hart Memorial Trophy

James Norris Memorial Trophy

NHL už měla trofej pro nejlepšího brankáře, střelce a nahrávače, nejužitečnějšího i nejslušnějšího hráče, dokonce pro nejlepšího nováčka, ale stále chyběla trofej, jíž by byli oceněni obránci.

Ti se své trofeje dočkali v roce 1953, kdy jako vzpomínku na svého zesnulého otce věnovaly NHL trofej čtyři děti někdejšího majitele Detroit Red Wings Jamese Norrise.

Vítěze opět určují reportéři NHL sdružení v Asociaci profesionálních hokejových novinářů.

Lady Byng Memorial Trophy

Trofej pro nejslušnějšího hráče ligy byla druhou individuální trofejí historie NHL. Soutěži ji v roce 1924 věnovala manželka tehdejšího guvernéra Kanady paní Byngová, která také v roce 1935 věnovala svou trofej natrvalo sedminásobnému vítězi - Franku Boucherovi.

Po smrti paní Byngové v roce 1949 byla trofej uložena Síni slávy kanadského hokeje a NHL věnovala soutěži trofej novou, která od té doby nese přízvisko Memorial - vzpomínková. O vítězi trofeje rozhodují opět sportovní reportéři, kteří však pří svém hodnocení nepřihlížejí jen k nejmenšímu počtu trestných minut, ale trofej udělují tomu, jehož čistá hra se snoubí s vysokým herním standardem.

Maurice Richard Trophy

Cena Maurice Richarda byla zřízena teprve v roce 1999 a bude vždy patřit hráči s největším počtem branek vstřelených v základní části.

Tato nová trofej byla pojmenována po Maurici 'Rocket' Richardovi, velké legendě kanadského hokeje. Richard ve 40. a 50. letech patřil k nejlepším ligovým střelcům a jako vůbec první hokejista nastřílel více než padesát branek za sezónu, což se mu podařilo ve válečném ročníku 1943-44. O rok později navíc jako první hokejista historie dokázal v prvních padesáti utkáních vstřelit rovných padesát branek. Celkem se Richard stal nejlepším ligovým střelcem pětkrát a na svém kontě má vynikajících 626 branek.

William M. Jennings Trophy

Na počest letitého prezidenta New York Rangers a jednoho z nejlepších hokejových diplomatů USA tuto trofej v roce 1981 věnovala NHL Rada guvernérů s tím, aby tato trofej převzala dosavadní stanovy Vezina Trophy.

A tak se od sezóny 1981-82 brankáři, kteří odehrají za tým s nejmenším počtem inkasovaných branek alespoň pětadvacet zápasů, stávají držiteli William M. Jennings Trophy, zatímco Vezina Trophy získala nový statut.

President's Trophy

Nejmladší z klubových trofejí NHL je President's Trophy, jejímž vítězem se od roku 1986 stává vždy nejlepší klub základní části. Proto je také výčet dosavadních vítězů ze všech kolektivních trofejí nejkratší.

Jediným týmem dosavadní historie, který tuto trofej dokázal vyhrát čtyřikrát, je Detroit Red Wings. Pět klubů - Edmonton Oilers, Calgary Flames, New York Rangers, Dallas Stars a Colorado Avalanche - má na kontě po dvou prvenstvích.

Art Ross Trophy

Nejpopulárnější hokejová soutěž historie ledního hokeje, soutěž, v níž se zapisují branky a asistence jednotlivých hráčů, se vede snad od prvopočátků ledního hokeje. Dlouhá léta však byli evidování jen autoři branek.

Teprve na samém začátku našeho století se rodina Patrickových postarala o změnu, když začala v PCHA připisovat po bodu i hráčům, kteří na branku přihrávali. NHL toto pravidlo přijala až ve své druhé sezóně a tak se v jejích análech objevilo oblíbené 'kanadské bodování' v ročníku 18-19. Vítěz tohoto bodování pak získal vždy jakousi prémii, soutěž ale na svoji trofej dlouho čekala marně.

Až v roce 1941 věnoval manažer Boston Bruins Arthur Howie Ross NHL podivnou polévkovou mísu, která se podle něj měla stát putovní cenou pro nejlepšího střelce a nahrávače. Nutno přiznat, že tímto počinem nebylo vedení ligy právě nadšeno. Vypsání trofeje s sebou neslo i vypsání zvýšené prémie a NHL v té době bojovala o holé přežití. Tak se stalo, že se Art Ross Trophy dočkala svého prvního vítěze až po sedmi letech, v roce 1948.

Calder Memorial Trophy

V roce 1936 se předseda NHL Frank Calder rozhodl, že každoročně věnuje cenu nejlepšímu nováčkovi soutěže. Tato soutěž se vypisovala už od roku 1933, ale teprve Calder ji dal trofej.

Po Calderově smrti v roce 1943 ustavila NHL tuto trofej na jeho počest jako věčně putovní. Mohl ji získat hráč, jenž odehrál v NHL svou první sezónu, nebo hokejista, který v NHL nastupoval druhou sezónu, ale pouze pokud v té první neodehrál více než pětadvacet zápasů. Jejím držitelem se mohl stát dokonce i hráč, který se v soutěži pohyboval již třetím rokem. Podmínkou však je, že ve dvou předchozích sezónách nesehrál více než šest utkání v základní soutěži. Jako ve většině ostatních, i v této soutěži o vítězi rozhodují reportéři NHL.

Za celou dobu existence Calder Trophy došlo prakticky jen k jediné změně stanov. V roce 1990, poté, co se jejím držitelem stal ruský 'veterán' Sergej Makarov, tehdy již dvaatřicetiletý, bylo rozhodnuto, že se vítězem smí stát jen hokejista, který nedosáhl před startem sezóny (k 15. září) věku 26 let. Starší hráč tak už nemá možnost získat trofej pro nejlepšího nováčka NHL.

Frank J. Selke Trophy

Trofej pro útočníka, který nejlépe plní obranné úkoly, věnovala v roce 1977 NHL Rada guvernérů, tedy nevyšší kolektivní orgán NHL, složený z generálních manažerů všech ligových klubů. Toto ocenění je v posledních letech stále více ceněno a vítěz Frank J. Selke Trophy je všeobecně považován za mimořádně prospěšného hokejistu.

Trofej, o jejímž vítězi rozhodují reportéři sdružení v Asociaci profesionálních hokejových reportérů, nese jméno Franka Selkeho, dlouholetého a velmi úspěšného manažera Montrealu Canadiens

Jack Adams Award

Jack Adams Award existuje od roku 1974 a je určena výhradně pro trenéry. Je obdobou hráčské Lester B. Pearson Trophy. Asociace trenérů NHL, která také tuto trofej věnovala, ze svého středu každoročně volí nejlepšího kouče.

Trenéři mají své poněkud prapodivné hodnocení, které ne vždy odráží postavení kouče z hlediska úspěšnosti jeho týmu, ale faktem je, že vítěz této trofeje je v NHL vysoko ceněn. Ostatně jak by ne, stává se přece držitelem trofeje, jenž nese jméno jednoho z nejlepších koučů a manažerů historie NHL.

King Clancy Memorial Trophy

Za vznikem King Clancy Memorial Trophy stála podobně jako u William M. Jennings Trophy Rada guvernérů. Trofej se zrodila v roce 1988 jako vzpomínka na slavného hráče NHL let dvacátých a třicátých, Franka 'King' Clancyho.

Vítězem této trofeje se pak stává hráč, v jehož osobě se nejlépe spojují hráčské kvality s jakýmsi 'člověčenstvím'. Nutno přiznat, že tato trofej je jakousi cenou pro 'přesluhující veterány', což ostatně dokládá i krátký výčet jejích vítězů.

Lester B. Pearson Award

Tato trofej je vlastně jakousi druhou Hart Trophy, ale z pohledu samotných hráčů.

Hráčská asociace NHL (NHLPA) si tedy sama volí ze svého středu toho hráče, kterého pokládá za nejlepšího a zároveň nejužitečnějšího pro tým, za který hraje.

Z tohoto úhlu je zajímavé i srovnání výsledků těchto dvou trofejí. Cena je pojmenována po prvním kanadském ministerském předsedovi Lesteru B. Pearsonovi.

Vezina Trophy

Vezina Trophy je třetí nejstarší individuální trofejí NHL. Trofej věnovali v roce 1926 tři majitelé klubu Montreal Canadiens - Louis Letourneau, Leo Dandurand a Joe Cattarinich. Na počest zesnulého gólmana svého klubu Georgese Veziny pak trofej nejen pojmenovali, ale i věnovali pro nejlepšího brankáře NHL.

Přesný přednes tehdejších stanov pak zní, že držitelem trofeje se stává brankář týmu, jenž v základní soutěži NHL inkasoval nejméně branek. Až do konce 50. let se této výsady dostávalo vždy jen jedinému brankáři, ale poté, co se počet hracích kol ustálil na sedmdesáti a v týmech se mnohdy střídali dva brankáři, bylo nově stanoveno, že se vítězem trofeje stane každý brankář týmu, jenž v lize inkasoval nejméně gólů, pokud však tento gólman za tým sehrál minimálně dvacet pět zápasů.

V sezóně 81-82 pak byly stanovy změněny a díky tomu dodnes volí nejlepšího brankáře svými hlasy generální manažeři všech klubů NHL. Z historického pohledu jsou nejúspěšnějšími gólmany Jacques Plante, sedminásobný premiant, a Bill Durnan s Dominikem Haškem, jenž se vítězi stali v šesti sezónách.

Stanley Cup-Pro vítěze ligy